animoterapie

animoterapie doporučení při výběru domácího mazlíčka, hipoterapie u nás na statku v Nučicích

Výklad hesla:  Animoterapie patří k psychoterapeutickým metodám využívaným především při výchově dětí s těžkým mentálním postižením (dětská mozková obrna, a zejména autistický syndrom a jejich kombinace), ale i u dospělých lidí s handicapem nejen fyzickým, omezujícím pohyb, ale i pouze psychickým (deprese z pocitu osamocení, především u seniorů). Animoterapií označujeme terapii prostřednictvím zvířat, se kterými lze navozovat osobní kontakt, nejčastěji psa (canisterapie) nebo koně (hipoterapie). Často používaná je i kočka (felinoterapie), ta ale není vždy vstřícná. Dalšími zvířaty, která se dají poměrně dobře ochočit,  bývají hlodavci-  myšky, morčata, křečci, králíčci. Ale i lidem, kteří si nemohou ze zdravotních důvodů dovolit přímý kontakt, lze nabídnout další zajímavá zvířata vhodná zejména k pozorování, sem patří želvy, hadi, rybičky nebo různí exotičtí obojživelníci a plazi.

Působení zvířete na člověka: Zvíře má tu schopnost vyvolat v člověku silné emoce. Zvířata mohou napomáhat psychické stimulaci, rozvoji sociální komunikace či mohou uspokojovat potřeby bezpečí a jistoty. Prostřednictvím zvířete se snadněji navozuje terapeutický vztah s klienty, kteří jsou uzavření do sebe. Tito klienti se dokáží naučit vyjadřovat své emoce, radost,  těšení se na přítomnost zvířete, apod. Zvířata pomáhají prožívat pocity emocionálního uspokojení a naplnění jak u lidí zdravých, tak u lidí zdravotně postižených. Zvíře motivuje například k nácviku mluvení- volání na zvíře, dávání povelů, a dále k nácviku jemné motoriky- zvláště u děti s MO – hlazení a krmení zvířete. Kontakt se zvířetem rozvíjí fantazii, poskytuje vděčné téma k rozhovorům a mnohdy slouží jako námět k výtvarným aktivitám. Přátelské zvíře přináší pocit pohody, uvolnění a pozitivně ovlivňuje vnímání stresu. (Müller a kol.,2007,279)

Komentáře jsou uzavřeny.